SANDAKANSKÉ POCHODY SMRTI

Za 2. světové války (1942 – 1945) měli Japonci v Sandakanu na ostrově Borneo zajatecký tábor. Na začátku bylo v táboře vězněno 1.787 Australanů a 641 Britů, jejichž životní podmínky byly snesitelné. V polovině roku 1943 se Japonci rozhodli protivníka oslabit. Zajatci dostávali minimální příděly jídla, žili v otřesných hygienických podmínkách a podvýživa a vzniklé choroby si postupně vybíraly svou daň. Na konci ledna 1945 se Japonci rozhodli přesunout prvních 455 nejvhodnějších mužů do 250 km vzdáleného městečka Ranau ležícího na svazích Mt. Kinabalu. Na konci května byl druhý pochod a v polovině června třetí, čítající již jen 75 mužů. Zesláblí, podvyživení a ve většině případů i vážně nemocní muži se vydali na cestu členitým terénem džungle. Kdo nemohl dál, byl bez milosti zabit. Přesto toto utrpení přežila téměř polovina zajatců, kteří však v důsledku podvýživy, nemocí a špatného zacházení zemřeli v táboře v Ranau. Přežilo jen 6 Australanů, dvěma se podařilo utéci z druhého pochodu a dalším 4 z Ranau do džungle.