PRVNÍ BÍLÝ RÁDŽA ZE SARAWAKU

Když se 29.4.1803 narodil v Britské Indii James Brooke, musely u jeho kolébky stát hodně přející sudičky... Pocházel sice z majetných poměrů - jeho otec byl soudce a matka byla nemanželskou dcerou skotského šlechtice, ale že založí dynastii Bílých rádžů, kteří 100 let budou vládnout Sarawaku na Borneu, k tomu potřeboval nejen peníze, ale i značné sebevědomí a dobrodružného ducha.

Zpočátku ovšem nic nenasvědčovalo úspěchu tohoto mladého muže... Ve 12 letech byl poslán z rodné Indie do Anglie na studium. V 16 letech ovšem utekl, vrátil se do Indie, kde se nechal naverbovat do armády Britské Východoindické společnosti. Při první anglo-barmské válce byl těžce zraněn a odeslán zpět do Británie na léčení. O pár let později se do Indie vrátil, ale nebyl již schopen vojenské služby, proto se vrhl do obchodničení s Čínou. Ovšem značně neúspěšně... Pověstným odpíchnutím ode dna bylo až dědictví po jeho otci, které investoval do nákupu 142tunového škuneru. S ním připlul v r. 1838 k břehům Bornea. Za pomoc brunejskému sultánovi proti místní rebélii a pirátům byl odměněn územím kolem města Kuching. Dne 24.9.1841 mu sultán udělil titul Rádži ze Sarawaku a 18.8.1842 byla oficiálně prohlášena úplná suverenita Sarawaku Jamesi Brookovi. Ten si území zamiloval a vrhl značné úsilí do reformy zdejší správy. S podporou domorodců, proti nimž měl zpočátku bojovat, dokonce postupně rozšiřoval své území na úkor sultanátu Brunej (podívejte se na mapu, jaké pidiúzemí dnes patří Bruneji a jak značnou část Bornea zaujímá Sarawak!).

Když se na čas vrátil do Británie, byl jmenován do šlechtického stavu a sama královna Viktorie udělila souhlas s vytvořením dynastie bílých rádžů nástupnictvím jeho příbuzného. A tady nastal menší zádrhel... James Brooke totiž zemřel bez legitimních dědiců, i když se přiznal k synovi, který vyrůstal v Brightonu v domě Francise Walkera. Nejprve tedy prohlásil následníkem Johna, staršího syna své sestry. Protože ten se však vyjadřoval kriticky k osobě svého strýce, v r. 1863 změnil následnictví na mladšího syna své sestry Charlese Antoniho Johnson Brookea. Z faktu, že James Broke zůstal svobodný a z některých náznaků sblížení s muži, někteří živoopisci usuzují, že mohl být homosexuálem či bisexuálem, nicméně jedná se pouze o domněnky. Jiní totiž zase hovoří o jeho intimním vztahu s dcerou sultána či dokonce svatbě s místní dívkou.

James Brooke zemřel na mozkovou mrtvici 11.6.1868 v rodné Británii, kam se vrátil v r. 1863, a je pohřben stejně jako jako nástupci v kostele Sv. Leonarda v obci Sheepstor v hrabství Devon v Anglii.